Na měsíc do Thajska

Cestování nám pomáhá vystupovat z jistot, které doma máme. Neznámé prostředí, lidé, kultura, jídlo, nám nabízí možnost poznat nejen cizí místo, ale i kus nás samotných. A to je velmi cenné. Je spousta dalších cest, jak se sebepoznání věnovat, některé jsou pozvolné, jiné jsou rychlejší. Je jen na nás, jaké si vybereme.

Dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou odcestovat na měsíc, poznávat jiný kraj, jinou kulturu, místa, sbírat zážitky. A letos se to povedlo. V únoru jsem s přítelem vyrazila do Thajska. Bylo to tak mé první setkání s Asií.

I přípravy mohou těšit, značí totiž, že cesta je blízko

Spousta večerů před odletem patřila přípravám výletu. Věděli jsme, že nejprve chceme jet na sever do Chiang Mai, tam udělat nějaký okruh do hor, a pak se přemístit na jih k moři a procestovat pár ostrovů. Začali jsme tomu dávat konkrétnější podobu, nakoupili jsme vnitrostátní letenky pro přelety, zjišťovali si autobusy na přejezd mezi městečky, hledali ubytování na první dny po příjezdu na nová místa. Nejvíce jsem se těšila, až budu prohlížet fotky ostrovů a jejich pláží, a říkat si, co bych chtěla vidět, kde bych se chtěla koupat a dotýkat písku, to je moje srdcovka. Již ty přípravy za počítačem říkají, že sen je tady, že už teď je to realita, kterou si tvoříme. Můžeme cokoliv, co si budeme přát a čemu budeme věřit, budeme to tak cítit v těle. Tak jsem si listovala katalogem snů a psala si poznámky, co chci. Bylo to, jako kdybych tam už byla.

Jsme na cestě

Náš let byl přímý z Vídně do Bangkoku. Dojeli jsme autobusem do Vídně. Jeli jsme s předstihem, aby pro nás případné zádrhely na silnici nebyly stresující. Na letišti jsme měli pár hodin času, zašli jsme si na kafe a těšili se na to, co nás čeká. A to, co nás čeká, na sebe nenechalo dlouho čekat. Vyrazili jsme si vyřídit „check-in“. Pán na přepážce nám odbavil kufry, vytiskl letenky, a pak povídá: „v tento moment vám nemůžeme s jistotou říct, jaká budou vaše místa v letadle, to ještě nevíme, dozvíte se to až při vstupu do letadla“. Víme, že letecké společnosti obvykle prodávají více míst než je jejich reálný počet, mají totiž zkušenost, že ne všichni lidé nakonec poletí. Měli jsme obavu, abychom se vůbec do letadla vešli. Z Bangkoku jsme měli zakoupený let do Chiang Mai, ale nebyl to navazující let od stejné letecké společnosti. Každopádně nás pán ujistil, že poletíme, jen je otázkou, kde budeme sedět, pravděpodobně každý někde jinde. Situace však dopadla nad očekávání, těsně před nástupem na palubu vyhlásili naše jména a sdělili nám, že jsme zdarma dostali místa v premium class. Úžasné. Poděkovali jsme jim za skvělou zprávu a šli se dále těšit.

Jak mé tělo reagovalo na časový posun?

V Thajsku je o 6 hodin více než u nás v České republice. Byla jsem zvědavá, jak mé tělo bude na časový posun reagovat. Ukázalo se, že hodně. První tři noci jsem nemohla usnout dříve než po 3 hodině ranní. Ráno pro mě bylo obtížné vylézt z postele, první den jsem to před 11 nestihla, další dny jsem vstávala po 9 a pomalu se „rozjížděla“. Pak se časy srovnaly a já fungovala tak, jak se znám. Energie, která mi chyběla z kvalitního spánku, mi byla dodávána skrze úžasné zážitky, které jsem prožívala. Už po prvních dvou dnech jsem měla pocit, jako kdybych byla v Thajsku týden. Všechno bylo tak intenzivní. Tolik vjemů, novot, krás, vůní, chutí, emocí a pohody.

Thajské chutě

První dny jsme trávili v Chiang Mai. Město je známé tím, že se tam shlukují digitální nomádi, lidé, kteří pracují na dálku. Poprvé se setkávám s thajským jídlem a hned jsem si ho zamilovala. Ty chutě jsou úžasné. Pad thai, nudle, které jsou s masem, krevetami nebo pouze vegetariánské s tofu, vajíčkem, zeleninou, posypané oříšky, pokapané limetkou, jsou skvělé. Pro mě vždy „no spicy“. Párkrát i no spicy bylo pálivé, ale naštěstí v takové míře, kterou jsem dokázala sníst. Dalším mým oblíbeným jídlem byly kuřecí kousky s kešu oříšky, zeleninou a rýží. Nejlepší dezert vyhrál „Mango sticky rice“, čerstvé mango s lepkavou rýží a kokosovým mlékem. Je pravda, že ovoce prostě bylo ovocnější, sladší, šťavnatější, barevnější. Kupovali jsme si ho čerstvé a často také jako shake nebo juice v nejrůznějších kombinacích. Skvělým nápojem byl také mladý kokos. Vršek kokosu odsekli mačetou, dali do něj brčko a drink byl připraven. Jak přítel trefně řekl: „Cítím se tu jak malý kluk v hračkářství.“



Jsme na severu

Dny se nesly v duchu „pomalu a nasávej“. Ráda chodím po památkách, ale z Thajska jsem si chtěla odvést hlavně zážitky, a tak dříve než jsem došla k prvnímu chrámu, jsem se zastavila na kávu. Výběr naslepo, ale volba skvělá. Kavárnička měla svou vlastní pražírnu.

​Káva v Thajsku je obecně naprosto luxusní. Pěstují si tady vlastní kávová zrna, navštívit kavárnu byl tak pro mě vždycky super zážitek, ať už jsem si dala cappuccino nebo filtrovanou kávu. V této kavárně jsem si vybrala filtr a příprava zaujala nejen mě, ale i zbytek kavárny.

Je krásné, jak nám posezení u kávy nebo čaje dokáže zpříjemnit a ozvláštnit den.

Buddhistické chrámy k Thajsku patří. Barevnost, vůně vonných tyčinek, klid. I když se nás, turistů, kolem chrámů a uvnitř nich hemžilo spousta, fungovalo všechno skvěle, stále byl totiž v popředí respekt k místní kultuře.

Z Chiang Mai jsme odcestovali do vesničky Pai v horách. Jeli jsme mikrobusem a už skrze okna jsme viděli, jak nádherná krajina nás začíná obklopovat. Ta zeleň, lesy, kopce, hory, jako v pohádce! Ubytování jsme měli zajištěné předem, takže jsme se rovnou po příjezdu vydali najít náš bungalov. Propletli jsme se záplavou turistů, kteří se mihotali všude kolem nás. Hlad už se dovolával, takže plán byl jasný, ubytovat se a najít příjemnou restauraci. Většinou jsme se orientovali podle recenzí na googlu nebo tripadvisoru.

Pai má v sobě neuvěřitelné kouzlo a hravost.  Je to místo plné rozmanitosti. Uličky se skvělým jídlem, kavárny, posezení, místní trhy, kde najdete všechno možné. Všude je spousta skútrů. V blízkém okolí jsou vodopády, rýžová pole, lesy.

Jeden večer nám zpříjemňoval jazz. Živá hudba se vinula kolem a vyvolávala spokojenost a úsměv na tváři.

A tak jsme skrze tyto krásné zážitky poznávali Pai. Koupili jsme si skvělou kávu z pouličního stánku a šli si ji vypít na naši terásku s houpací sítí a tímto dechberoucím výhledem.

Z Pai jsme si dělali výlety do okolí a seznamovali se s tím, jak to tam vypadá. Jeden den jsme jeli na organizovaný poznávací výlet. Nejvíc nás okouzlily jeskyně, byly ohromné a krásné. Rozdělili jsme se do malých skupinek, každá skupinka měla svého thajského průvodce s lucerničkou. Před západem slunce jsme navštívili horké prameny, kde jsme se naložili do bazénků a relaxovali. Západ slunce jsme sledovali již u kaňonu.



Další den dopoledne jsme vyjeli na Bamboo bridge, most, který se klikatí nad rýžovými políčky. I přesto, že se políčka nezelenala, se nám tady líbilo. Nikdo tu nebyl a my si užívali ticha a krásných výhledů.


Odpoledne jsme vyrazili za slony do ‚Conserve Natural Forests‘. Jak už název napovídá, na tomto místě se ke slonům a přírodě chovají s láskou. Slony tady můžete krmit, hrát si s nimi v řece, hladit je, pozorovat, fotit. Prostě být k nim přátelští. Bylo to poprvé, kdy jsem se dostala ke slonovi tak blízko a byl to nádherný zážitek. Ze slona vyzařoval klid a mír. Nakonec jsme si každý zasadili palmu a pomohli vizi zalesňování severního Thajska.

Hory tady přímo volají po tom, aby se do nich člověk vydal, aby jim šel naproti a nadechl se energie, kterou skrývají. A tak jsme jejich volání vyslyšeli a vyrazili zase hlouběji do přírody.

Národní park, okouzlující vodopády a nejvyšší vrchol Thajska Doi Inthanon (2565 m n. m.).


Přímo ve vesničce v horách připravovaly kávu místní ženy.

Railay Beach

Další den jsme přeletěli na jih do Krabi a malou lodičkou se přesunuli na Railay Beach. První den u moře. Jelikož bylo pozdě a sluníčko už dávno zapadlo, tak jsem to vyřešila jinak. Slunce jsem si nakreslila. Chybí-li vám něco, vytvořte si to.

Na dovolené nejde nestíhat, jen my jsme ti, co si dávají vlastní pravidla. Vychutnávejme si proto maličkosti, které dělají dovolenou dovolenou. Ranní procházka pro ovoce, večerní rituál ve sprše, cokoliv, dovolená není o tom, že musíme vidět všechny památky nebo se vrátit maximálně opálení. Je to o našich prožitcích.

Je nádherné sledovat, jak naše tělo začne po dvou týdnech přepínat do vyššího módu odpočinku. Najednou si začínáme všímat všedností běžného dne. Vnímáme, co se děje kolem nás, co slyšíme, zpomalíme naše tempo, svět kolem je barevnější. A my se dostáváme víc a víc do přítomnosti, do toho, co prožíváme tady a teď.

Koh Lanta

Ostrov Koh Lanta se pro nás stal jedním velkým zastavením. Připadala jsem si jako v ráji. Bylo to tady přesně takové, jaké jsem si vysnila. Vizualizujme si své sny co nejvíce konkrétně a s emočním prožitkem. Stanou se realitou.

Být ve spojení s přírodou přináší pocit naplnění a štěstí. Jeden den to pro mě byl okamžik při západu slunce. Děkuji za něj. Zapadající slunce za obzor v sobě nese obrovský klid, harmonii a pokoru. Jsme tak malí oproti celému světu, celému vesmíru. Některé potíže se tak najednou mohou jevit jako malicherné.

Miluji dlouhé procházky po pláži. Ten pocit, když se chodidlo zaboří do písku a vy můžete zážitek umocnit ještě tím, že písek nohou naberete a odhodíte a znovu pomalu došlápnete na patu a nohu srolujete. Báječné. Ostrov Koh Lanta je pro to jako stvořený. Přesně tak, jak jsem si to představovala ve svých snech. Žádný cíl, jen cesta, která mi dává smysl tím, že je.

A protože jsou tady pláže dlouhé a konec neznámý, rozhodli jsme se vyrazit vpravo od našeho domečku a jít, kam se nám až bude chtít. Zajít si na oběd, zaplavat si v moři, vyfotit nějaké fotky, dát si ledovou kávu, užívat si to. Vyrazili jsme po snídani a večer jsme se nacházeli u přístavu, tam jsme si dali super večeři. Odchytli vozítko „tuk tuk“ a jeli zpátky k domovu. Ten den jsme ušli asi 12 km a bylo to úžasné! Narazili jsme na „tajnou pláž“, tedy takto jsme si ji sami pojmenovali. Kus k ní jsme museli jít lesem, spíše takovou džunglí, výhledy tam byly dechberoucí.

I malého osadníka jsme potkali. Skoro na hodinu se stal naším průvodcem.

Nový den začal tou nejbáječnější snídaní, jakou jsem v Thajsku měla. Pak jsem si příjemně popovídala s paní, která je z Rakouska, jezdí tady na zimu na celých 6 měsíců. Její životní styl je, jak ona sama říká, „šá šá“, což v thajštině znamená „pomalu, pomalu“. Prostě žádný stres, není kam spěchat, nic neuteče.

Ozvláštněte si svůj den, ať už to bude skvělou snídaní, dobrou kávou, thajskou nebo jinou masáží. Hýčkejte nejenom svou duši, ale i tělo. Jedno totiž ovlivňuje druhé. Jak se cítíme vevnitř, to vyzařujeme navenek a naopak.

Koh Phi Phi

O ostrově Koh Phi Phi Don se hodně mluví, již dopředu nám bylo jasné, že to bude turistické místo. I tak jsme jej ale chtěli vidět. A tak jsme z milované a mírumilovné Koh Lanty sedli na trajekt a vyrazili. První dojmy byly intenzivní, spousta turistů, ale opravdu spousta, hluk, hlasitá hudba, nepořádek. Došli jsme k našemu apartmánu, oblékli si plavky a vydali se na nejbližší pláž. Na Koh Phi Phi Don jsme si předem střízlivě naplánovali jen 2 noci, s tím, že na další den si koupíme výlet na Koh Phi Phi Leh, ostrůvek, který je známý tím, že se tam natáčel film Pláž s Leonardem Dicapriem. Na tomto ostrově se nedá ubytovat, pořádají se tam jen výlety. Víc mě však uchvátil jiný ostrov, který byl o kousek dále, a který byl také přístupný pouze na návštěvu, a to Bamboo Island. Nádherná příroda, a to moře, tak tyrkysové! Ještě víc než jsem viděla jinde v Thajsku. Součástí výletu bylo asi hodinové šnorchlování, byla jsem vtáhnutá do světa barevných rybiček, korálů, klidu a snění. Čas plynul pomaleji, a já se mohla ponořit pod hladinu a jen si to užívat.


Koh Jum

Přejeli jsme na ostrov Koh Jum. Trajekt nás vysadil uprostřed moře, kde už čekaly loďky, které si nás rozebraly a dovezly ke svým rezortům.

Měli jsme bungalov zasazený v přírodě, takže večer, když se setmělo, a vše, co přes den spalo nebo odpočívalo, se probudilo k životu, jsme mohli poslouchat a pozorovat, jak les žije. A do toho zvuk šumění moře. Prostě balzám pro uši i duši.

Ne všechny dny byly slunečné, a když už přišel déšť, tak pořádný.

Měla jsem pocit, jak kdybych byla odříznutá od zbytku světa. Lodičkou nás sem dovezli, lodičkou nás odvezou. Co se týká pohybu po ostrově, cesty jsou velmi přírodní. Necítili jsme se jako zběhlí řidiči, takže jsme si skútr nepůjčili. Chvíli jsme přemýšleli o kajaku, ale nezbyl nám čas tuto myšlenku uskutečnit. Věnovali jsme se totiž odpočinku, který jsme brali zodpovědně. Jelikož to byly 3 poslední dny u moře před odletem, neměli jsme už vůbec žádnou tendenci objevovat něco nového. Byli jsme na krásném místě a víc nám ke štěstí nechybělo. Na pláži byl mini bar, když píši mini, tak byl opravdu mini, odhadem 3×3 metry. A v tomto baru, který se otevíral pouze večer, bydlel Thajec s Thajkou, úžasní lidé, kteří dole měli místo, kde připravovali čerstvé ovocné drinky, a nahoře nad barem měli poschoďovou postel, nic víc a nic míň. Krásní, usměvaví a spokojení. Mr. Boy, jak si sám říkal, měl poslední den narozeniny, pozval nás na oslavu. Říkal, že tam budou jeho přátelé a že by tam rád viděl i nás. Přišli jsme a donesli malý dáreček. Mr. Boy chystal na pláži oheň. U toho zapadalo slunce. Loučili jsme se s Thajskem a děkovali za vše, co jsme tady prožili. Oslavenec začal obcházet své přátelé a návštěvníky baru s masem na špejli připraveným na grilování. Nic za toto občerstvení nechtěl, jen chtěl udělat lidem i sobě radost a oslavit svůj den. Bylo to nádherné.


Letadlo domů nám letělo o půlnoci z Bangkoku. Řekli jsme si, že bychom mohli tento poslední den strávit v Bangkoku a v rychlosti se podívat, jaký Bangkok je. Očekávali jsme, že to bude trochu divočina. A přesně tak to na nás zapůsobilo. Extrém v podobě spousty aut, turistů, mrakodrapů a hluku se neprotnul s naším zrelaxovaným stavem. Rozhodli jsme se vyměnit turisticky populární místa za výhled na řeku, klid, dobré thajské jídlo a pití, prostě za pohodu. Pak jsme se namátkově vydali do ulic a šli tam, kam nás to táhlo. Dovanulo nás to i ke známým chrámům. Chrám Wat Pho je populární svou sochou ležícího Buddhy.


Večer jsme se přesunuli na letiště a já cítila vděk za tak krásný měsíc, co jsem v Thajsku prožila. Děkovala jsem za možnost skloubit práci a cestování. Tím, jak jsme se stěhovali co dva, tři, maximálně čtyři dny, jsem si uvědomovala, že s každým přesunem přehodnocuji, co všechno na cesty potřebuji. Můj cestovatelský seznam položek, co s sebou, se zkracoval. Je mi jasné, že při další dovolené pojedu s mnohem méně věcmi, troufám si říct, že to zredukuji až o polovinu.

Měsíc mimo domov mi přinesl více než jsem si představovala. A za to jsem moc vděčná. Viděla jsem a poznala nádherná místa, jedla úžasná jídla, potkala skvělé lidi, nasála spoustu zážitků a energie, smíchu a pohody.

A tak bych i vás, kteří zvažujete, že někam vyrazíte na delší čas, chtěla povzbudit k tomu, ať do toho jdete. Věřím, že to bude nezapomenutelné.

Mgr. Klára Gelnarová

Mgr. Klára Gelnarová

Jsem frekventantkou psychoterapeutického výcviku v Satiterapii, absolvovala jsem akreditovaný koučovací výcvik. Léta jsem se věnovala pomoci lidem s poruchami příjmu potravy. Dnes pomáhám lidem v nejrůznějších životních situacích. Dělám to, co pro mě má hluboký smysl, nacházím se svými klienty znovu jejich radost ze života, lásku k sobě, vnitřní klid a spokojenost.

Více o mně.

Dnes nejčtenější

  • Mentální anorexie a její příznaky

    Mentální anorexie je jedna z typů poruch příjmu potravy. Co je pro toto onemocnění typické? Nespokojenost se svou postavou Lidé s mentální anorexií jsou nespokojeni se svým tělem. Nelíbí se jim, jak vypadají a kolik váží. Přejí si zhubnout. Často nejprve zkoumají možnosti, jak to udělat zdravě. Upraví si jídelníček tak, aby v něm bylo více zdravých věcí a naopak sladkosti a jiné pochutiny se snaží úplně vyloučit. Někteří také začnou sportovat, koupí si permanentku do fitness centra, začnou běhat, cvičí doma. Nejsou ...

    991 views | posted on 18.1.2018 | under Poruchy příjmu potravy
  • Mentální bulimie

    Přejídání a jeho kompenzace zvracením, sportem, vynecháním dalších jídel, projímadly, čímkoliv. Jak se mentální bulimie projevuje a co je pro ni typické? Období diet Před mentální bulimií se často objevuje období diet, čas, kdy se člověk snaží zhubnout, hlídá si to, co jí, upravuje jídelníček, jeho skladbu i množství. Toto období může trvat různý čas. Lidem se často zhubnout i podaří. Diety však bývají striktní, tělo se proti nim začne po určitém čase bránit. Je vyhladovělé, nemá energii a s tím se ...

    718 views | posted on 10.5.2018 | under Poruchy příjmu potravy
  • 7 inspirací při potížích s jídlem

    Neexistuje žádný zaručený návod nebo rada, která by vám pomohla vystoupit z kolotoče poruch příjmu potravy. Následující řádky vám v tom však mohou být inspirací. Dneska jsem to už porušila, tak je to jedno Nikdy to není jedno, veškerá snaha se počítá. Lepší se přejíst trochu a zastavit se, než se dorazit. I toto je úspěch, velký úspěch. Je důležité si uvědomit, že to není všechno nebo nic. Lidé jsou na sebe často přísní a s touto tvrdostí se i hodnotí, ponižují ...

    386 views | posted on 13.6.2018 | under Poruchy příjmu potravy
  • Strašák jménem plavková sezóna

    Léto v plném proudu. Slunečné dny, se kterými se pojí i koupání. Pokud člověk není v souladu se svým tělem, tak ho při té představě jímá hrůza. Já a v plavkách? Tak to tedy rozhodně ne! Hlavou běží tisíce myšlenek. "Jsem tlustá, všude špeky, nejprve musím zhubnout 5 kg, pak o tom můžu začít uvažovat." Média strachy živí, co se dá: "Zhubněte do plavek, cviky pro ploché bříško, týdenní dieta, kupte si plavky, které zakryjí nedokonalosti vašeho těla, bez léků na hubnutí to ...

    50 views | posted on 18.7.2018 | under Poruchy příjmu potravy
  • Jak si do svého života přitáhnout toho pravého?

    Jste ve fázi hledání partnera? Přejete si už nebýt sami? Mám pro vás pár tipů, jak si můžete do svého života přitáhnout toho pravého. Prvním krokem je uzavřít svou minulost. Aby se objevil někdo nový, musíte mít po vašem boku "místo". Takže pokud ještě nemáte oficiálně anebo vnitřně sami pro sebe dořešený rozchod, rozvod, tak šup do toho. Také vyhoďte všechny věci, které vám bývalého partnera připomínají, fotky, oblečení, hrníček, prstýnek, prostě vše. Pokud nemáte sílu věci vyhodit, darujte je někomu ...

    48 views | posted on 3.8.2017 | under Vztahy