Návrat žen k ženské energii

Být ženou v dnešní době nemusí být vždy snadné. Tlak na racionalitu, výkon, výsledky si vybírá svou daň. Ženy řídí svůj život, jsou cílevědomé, emancipované a často i tvrdé, jako bojovnice. Na sebe, na ostatní. Ženská něžnost, emocionalita, kreativita, plynutí se začíná vytrácet. Jak sama v sobě oslovit ženskou stránku? Jak ji probudit?

Emoce nás, ženy, definují

Nebraňme se jim. Je to v pořádku a je to to, co je na nás krásné. Láska, něha, vášeň, vzrušení, radost, spokojenost v sobě mají obrovskou sílu, pokud si je dovolíme prožít. Pokud si dovolíme pustit kontrolu a nechat emoce zdravě plynout. Lepší impulsivní žena, která žije, než chladná žena, která má všechny své pocity pod kontrolou. Není nám to vlastní, stojí nás to mnoho sil a výsledek je nijaký, nejsme muži.

Čtěte dále

Mentální anorexie a její příznaky

Mentální anorexie je jedna z typů poruch příjmu potravy. Co je pro toto onemocnění typické?

Nespokojenost se svou postavou

Lidé s mentální anorexií jsou nespokojeni se svým tělem. Nelíbí se jim, jak vypadají a kolik váží. Přejí si zhubnout. Často nejprve zkoumají možnosti, jak to udělat zdravě. Upraví si jídelníček tak, aby v něm bylo více zdravých věcí a naopak sladkosti a jiné pochutiny se snaží úplně vyloučit. Někteří také začnou sportovat, koupí si permanentku do fitness centra, začnou běhat, cvičí doma.

Nejsou však spokojeni s tím, jak pomalu jde váha dolů, chtějí, aby změny byly mnohem rychlejší a viditelnější. A tak jídelníček zredukují, a ti co sportují, začnou více dřít. Kilogramy jdou dolů rychleji, což vnímají jako potvrzení, že jdou správnou cestou. Jsou motivovaní v tom pokračovat, z jídla si dále ubírají. U každého to trvá jinou dobu a jedná se o jiný počet kilogramů, vývoj je však podobný. Pestrost jídelníčku se smrskne na pár „bezpečných jídel“– zelenina, ovoce, nízkotučný jogurt atd. Tělo už si pomalu zvyklo, že přísun energie je minimální. Přestanou pociťovat hlad. Metabolismus se začíná zpomalovat. Váha dále klesá.

Čtěte dále

Konec dobročinnosti, už znám svou cenu!

Možná od lidí slýcháváte: „Jé, ty jsi tak krásně hodný, skromný, obětavý, …“. Obecně to zavání pozitivním aspektem, možná se přistihnete, že vás při těchto slovech hřeje u srdce a jste na sebe pyšní. Ale co když to nejsou pozitiva, co když už se to přehouplo v něco, co je sebeubíjející? Cítíte se pod svou cenou. Nejprve ostatní, potom vy. Ale kdy na vás přijde místo?

Znáte odpověď na tuto otázku? V podstatě jde říci, že nikdy. Protože než na vás dojde řada, objeví se ve vašem životě zase něco jiného – neodkladného. Někdo potřebuje pomoc, vaše potřeby a přání jdou stranou, že jste si chtěli napustit vanu, udělat výlet, jít koupit boty, nevadí. To je přece důležitější.

A jsme přesně u toho. Co je to to důležitější? Co je důležitější než vy samotní? Ubíráte si kus svého štěstí pro ostatní. Ubíráte kus sami sebe pro ostatní. Zajímavé může být zjištění, co vám laskavosti, které činíte, přinášejí. Jde pouze o ryzí pocit dobroty nebo je za tím ještě něco jiného a třeba doposud i neodhaleného? Jaký je váš vnitřní motiv? Vrací se vám větší nebo alespoň stejný podíl energie jako dáváte vy? Dává vám vaše snaha smysl? Nejde totiž žít a pouze dávat. To byste brzy strádali a necítili se dobře. Tak jako všude, i tady je důležitá harmonie. Dávám – přijímám.

Čtěte dále

Dieta nebo už jsem za hranou?

Zdravý životní styl se stává mantrou společnosti. Lidé hledí na to, co jedí, snaží se sportovat, odpočívat, pečovat o své tělo i duši. Někdy se však stává, že se dobře míněný záměr přehoupne v potíže.

Vysněná postava, zdravé tělo je pro člověka tak důležité, že tomu pomalu začne obětovat všechno. Jaké signály mohou upozornit na to, že jste již hranici zdravého hubnutí překročili?

Téma jídlo na prvním místě

Večer usínáte a přemýšlíte nad tím, co jste během dne všechno snědli. Hodnotíte, jestli to bylo akorát, málo nebo hodně. Zamýšlíte se, co si ráno dáte na snídani. Mělo by to být něco zdravého, nízkokalorického, výživného, ať je toho co nejméně nebo ať je to správná porce pro tělo. Otázek a otazníků je spousta. Jste zavaleni nerozhodností. Jste ve stresu. V noci vám jídlo nedá spát, budíte se a znovu začínáte přemýšlet. Ráno ihned po probuzení se roztáčí kolotoč myšlenek znovu a provází vás celým dnem.

Čtěte dále

Deprese – stín podzimu

V dnešní době na nás nejen společnost, ale i my samotní vyvíjíme velký tlak. Chceme být úspěšní v práci, mít perfektního partnera a rodinu, skvělé přátelé, spoustu zajímavých koníčků a zážitků z cestování. Jsme pod tíhou stresu, ve kterém proplouváme. Zásah únavy může být velmi rychlý, přepadne vás pocit, že všechno je jedno, že nic nemá smysl. Chcete jen spát, plakat, být zavření doma.

Deprese je onemocnění, které patří do poruch nálad. Pocit smutku, špatné nálady, bezmoci nemá reálné opodstatnění. Tyto stavy člověka přepadají z ničeho nic a bývají velmi intenzivní. Co můžete v takových chvílích udělat?

Buďte k sobě vnímaví.

Čím dříve vypozorujete, že se necítíte dobře, tím rychleji můžete depresi podchytit. Často jdeme přes své hranice a říkáme si, že to zvládneme, že se vlastně nic neděje… Lžeme si. Zkuste se pozorovat, vnímat své tělo, své pocity. Dávají vám signály, které jsou čitelné. Upozorňují dlouho dopředu, že se něco děje. Nepřehlížejte je, neumlčujte jejich sdělení.

Čtěte dále

Rozchod, srdce na třísky a jak z toho ven

Rozchod zažilo mnoho z nás. Dva lidé se seznámí, sdělí si, že by chtěli být více než přátelé, potkávají se, je jim spolu dobře, budují vztah, tvoří budoucnost, komunikují, více či méně se potýkají s nějakou rozepří, mají své radosti a starosti, vztah je protkaný různými životními událostmi, až jednou se oba nebo pouze jeden z nich rozhodne, že společnou cestu ukončí.

Ne vždy je jednoduché rozchod překonat, připustit si myšlenku, že by to mohlo být k něčemu dobré. Objektivně může partner, který chce vztah ukončit, vidět lépe, že z dlouhodobého hlediska by to nefungovalo. Možná má nyní více otevřené oči do reality a vidí „za roh“. Možná taky ne. To ale není podstatné, prostě nechce pokračovat ve společném životě. A vztah se nedá budovat na sílu, když jeden nechce, nebude to fungovat. Jediné, co zbývá, je situaci přijmout.

Pokud je to uzavření kapitoly, která vám už nedávala smysl, může být rozchod, i přes všechno trápení kolem, vítaný. Pokud ale druhá polovička definitivně uzavřela něco, co jste vy za nic na světě uzavřít nechtěli, srdce krvácí a co teď s tím? Jak jej uzdravit?

Je to šok. Zpočátku se to může zdát tak neuvěřitelné. Něco, co tady bylo, najednou není. Vaše jistota, která je v životě tak nejistá, se rozplynula. Pokud vás pudí silné emoce něco s tím udělat, nějak to řešit, přemlouvat partnera, citově ho vydírat, manipulovat s ním, zastavte. To není cesta. To nejste vy, to je ta bolest, která s vámi cloumá, to je strach, smutek, beznaděj, zoufalství.

Čtěte dále

Kde hledat naději při potížích s jídlem?

Potýkáte se s potížemi s jídlem a máte pocit, že už to nikdy nebude jiné? Jste zavaleni strachem, kontrolou, výčitkami, neláskou, honbou za dokonalostí, která se zdá být tak vzdálená? Chtěli byste žít svůj život jinak – radostněji, ale víra v lepší zítřky se rozplynula?

Je možné naději znovu oživit, znovu pocítit chvění u srdce, teplo na hrudníku.

Naděje, víra, optimismus je stav mysli. Je to něco, co si tvoříme my sami.  Říká se „víra hory přenáší“. Souhlasím. My lidé jsme velmi silné bytosti, dokážeme nemožné, pokud chceme a věříme tomu. To je skryté kouzlo – motivace a víra.

Dvě indicie, ale kde je najít?

Motivaci máme vnější a vnitřní. Vnější, jak už název napovídá, přichází od okolí. Blízcí lidé se snaží všemožnými způsoby dosáhnout toho, abyste vystoupili z kruhu potíží s jídlem a byli opět šťastní a zdraví. Záleží jim na vašem životě a snesli by vám modré z nebe, kdyby to pomohlo ke změně. Mohou nabídnout hmotné věci, zážitky, výlety, svůj čas. Není to málo a u někoho to může opravdu zafungovat. Zároveň to však není ta největší motivace, která existuje. Ta se totiž neskrývá v okolních věcech, ale ve vás samotných. Pokud se totiž rozhodnete sami za sebe, ze svého vnitřního přesvědčení, že už nechcete žít nadále po boku potíží s jídlem, tak to je ten nejsilnější vítr, který vás bude pohánět na cestě za změnou. Vnitřní motivace se nezrodí ze dne na den. Tvoří se z malého semínka a pokud je ji věnováno dostatek pozornosti a je živina, tak roste a nabírá pevnost a sílu.

Vnitřní motivace bývá velmi abstraktní, je to něco, co vás táhne k dělání změn, kroků, co vám dodává odvahu, sílu, naději a vytrvalost. Zkusme to ale uchopit více konkrétně, aby to pro vás bylo představitelné a více tvořitelné. Co by mohlo být tím vaším semínkem motivace? Něco, co má pro vás obrovskou hodnotu. Může to být jedna konkrétní věc anebo souhrn více věcí. Může to být například to, že chcete znovu cestovat, poznávat nové země, kulturu. Za současného stavu to není možné, ale to, co není teď neznamená, že už nikdy nebude.

Čtěte dále

Vnitřní a vnější krása

Jak se cítíme vevnitř, tak vypadáme i navenek. Souhlasíte? Já si myslím, že je na tom kus pravdy. Pokud je člověk vyrovnaný, šťastný, nezatížený starostmi, projeví se to i na vzhledu – vypadá odpočatě, vyzařuje z něj spousta energie, tělo je zdravé, žádné kruhy pod očima, vlasy nevypadávají, nehty jsou pevné.

To jsou věci, které jsou viditelné na první pohled a vnímatelné na první pocit. Ale co když se zrovna nenacházíte v období, které je pozitivní? Co potom dělat? I to se totiž může na fyzické stránce velmi brzy podepsat.

Určitě není řešením začít vnější potíže přehlížet či maskovat. Je dobré se na potíže zaměřit a popřemýšlet, odkud mohou pramenit. Co vám poslední dobou dělá starosti? Jste ve stresu, přepracovaní, unavení nebo vás trápí něco jiného? Co byste mohli udělat pro to, abyste se cítili lépe. Co vám je příjemné? Co vás baví?

Najděte si čas na své koníčky, na věci, které vás naplňují.

Objevte znovu vášeň pro sport, malování, pečení, sbírání něčeho pro vás výjimečného. Příjemně strávené okamžiky se odrazí na vaší fyzické i psychické stránce.

Relaxujte.

Pokuste se vnést do svých životů klid a pohodu. Je dobré si kromě aktivního odpočinku dopřát i ten pasivní. Můžete meditovat, vizualizovat si své sny anebo jen tak posedět ve chvíli ticha třeba se sklenkou vína. Pokud k vám budou přicházet myšlenky, kterým se teď nechcete věnovat, nechte je volně proudit, nehodnoťte je. Nedáte-li jim pozornost, odejdou tak, jak přišly.

Čtěte dále

Jak přicházejí potíže s jídlem

Poruchy příjmu potravy dokáží být velmi mocné. Svou vytrvalostí, vychytralostí a intenzitou se dokáží vrýt pevně pod kůži a zůstat tam po dlouhý čas. Bývá obtížné, ale ne nemožné, se z této moci vymanit.

Mentální anorexie, mentální bulimie nebo záchvatovité přejídání nepřichází do života z čista jasna. Již od dětství si potíže připravují půdu. Nepříjemná poznámka k postavě, kterou člověk slyší od blízkých či cizích lidí, je vždy ránou do srdce. Hodnocení, posměšky, výtky zůstávají navždy zapsány v těle. Stávají se součástí sebevnímání a sebehodnocení člověka. Své také dokáže sehrát náročný sportovní režim, ve kterém často dochází k porovnávání fyzických výkonů a postav. Taneční svět je další oblast, která je velmi zaměřená na dokonalost, a to nejen pohybu, ale i těla.

Velkou roli sehrává výchova. Rodiče své děti vedou životem podle vlastních představ. Vychovávají je podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, podle toho, jak byli sami vychováni. Chtějí pro své děti to nelepší, představa o tom dobrém se však může silně různit. Zaměřenost na výkon, disciplínu, perfekcionismus, dokonalost jsou přísady potíží s jídlem. Rodiče jsou svým dětem největšími vzory, jejich chování a návyky děti chtě nechtě nasávají. Postoj k jídlu, k tělu, pohybu rodičů se stává postojem dětí. Pokud je například maminka věčná dietářka, i dítě se může velmi brzy začít v jídle omezovat.

Čtěte dále

Mami, děkuji!

Před nedávnem jsem se vrátila z dovolené, kde jsem vyrazila se svoji mamkou. Už dlouho jsme spolu nepodnikly takovou sólo jízdu mezi dcerou a matkou. A co myslíte, jaké to bylo? Skvělé!

Mami, děkuji za nádherně strávený čas.

Rozhodla jsem se o tom napsat článek a inspirovat tak další ženy, aby se vydaly se svými maminkami na dovolenou. Mluvím o dovolené, kde společně strávíte několik dnů a budete mít tak možnost vrátit se znovu do časů, kdy to tak bylo dennodenně, do vašeho dětství. V té době totiž bylo přirozené, že usínáte a probouzíte se pod jednou střechou, že spolu snídáte, obědváte, večeříte, trávíte volný čas, povídáte si, smějete se.

Vím, že ne každá chvíle je pozitivní, ale teď máte možnost si udělat pohádkovou dovolenou a všechno ostatní si nezabalit s sebou, teď je to totiž pouze na vás dvou, jaké si to uděláte, jak společně naplníte dovolenkový čas, aby vám oběma v tom bylo dobře.

Čtěte dále