Rozchod, srdce na třísky a jak z toho ven

Rozchod zažilo mnoho z nás. Dva lidé se seznámí, sdělí si, že by chtěli být více než přátelé, potkávají se, je jim spolu dobře, budují vztah, tvoří budoucnost, komunikují, více či méně se potýkají s nějakou rozepří, mají své radosti a starosti, vztah je protkaný různými životními událostmi, až jednou se oba nebo pouze jeden z nich rozhodne, že společnou cestu ukončí.

Ne vždy je jednoduché rozchod překonat, připustit si myšlenku, že by to mohlo být k něčemu dobré. Objektivně může partner, který chce vztah ukončit, vidět lépe, že z dlouhodobého hlediska by to nefungovalo. Možná má nyní více otevřené oči do reality a vidí „za roh“. Možná taky ne. To ale není podstatné, prostě nechce pokračovat ve společném životě. A vztah se nedá budovat na sílu, když jeden nechce, nebude to fungovat. Jediné, co zbývá, je situaci přijmout.

Pokud je to uzavření kapitoly, která vám už nedávala smysl, může být rozchod, i přes všechno trápení kolem, vítaný. Pokud ale druhá polovička definitivně uzavřela něco, co jste vy za nic na světě uzavřít nechtěli, srdce krvácí a co teď s tím? Jak jej uzdravit?

Je to šok. Zpočátku se to může zdát tak neuvěřitelné. Něco, co tady bylo, najednou není. Vaše jistota, která je v životě tak nejistá, se rozplynula. Pokud vás pudí silné emoce něco s tím udělat, nějak to řešit, přemlouvat partnera, citově ho vydírat, manipulovat s ním, zastavte. To není cesta. To nejste vy, to je ta bolest, která s vámi cloumá, to je strach, smutek, beznaděj, zoufalství.

Čtěte dále

Kde hledat naději při potížích s jídlem?

Potýkáte se s potížemi s jídlem a máte pocit, že už to nikdy nebude jiné? Jste zavaleni strachem, kontrolou, výčitkami, neláskou, honbou za dokonalostí, která se zdá být tak vzdálená? Chtěli byste žít svůj život jinak – radostněji, ale víra v lepší zítřky se rozplynula?

Je možné naději znovu oživit, znovu pocítit chvění u srdce, teplo na hrudníku.

Naděje, víra, optimismus je stav mysli. Je to něco, co si tvoříme my sami.  Říká se „víra hory přenáší“. Souhlasím. My lidé jsme velmi silné bytosti, dokážeme nemožné, pokud chceme a věříme tomu. To je skryté kouzlo – motivace a víra.

Dvě indicie, ale kde je najít?

Motivaci máme vnější a vnitřní. Vnější, jak už název napovídá, přichází od okolí. Blízcí lidé se snaží všemožnými způsoby dosáhnout toho, abyste vystoupili z kruhu potíží s jídlem a byli opět šťastní a zdraví. Záleží jim na vašem životě a snesli by vám modré z nebe, kdyby to pomohlo ke změně. Mohou nabídnout hmotné věci, zážitky, výlety, svůj čas. Není to málo a u někoho to může opravdu zafungovat. Zároveň to však není ta největší motivace, která existuje. Ta se totiž neskrývá v okolních věcech, ale ve vás samotných. Pokud se totiž rozhodnete sami za sebe, ze svého vnitřního přesvědčení, že už nechcete žít nadále po boku potíží s jídlem, tak to je ten nejsilnější vítr, který vás bude pohánět na cestě za změnou. Vnitřní motivace se nezrodí ze dne na den. Tvoří se z malého semínka a pokud je ji věnováno dostatek pozornosti a je živina, tak roste a nabírá pevnost a sílu.

Vnitřní motivace bývá velmi abstraktní, je to něco, co vás táhne k dělání změn, kroků, co vám dodává odvahu, sílu, naději a vytrvalost. Zkusme to ale uchopit více konkrétně, aby to pro vás bylo představitelné a více tvořitelné. Co by mohlo být tím vaším semínkem motivace? Něco, co má pro vás obrovskou hodnotu. Může to být jedna konkrétní věc anebo souhrn více věcí. Může to být například to, že chcete znovu cestovat, poznávat nové země, kulturu. Za současného stavu to není možné, ale to, co není teď neznamená, že už nikdy nebude.

Čtěte dále

Vnitřní a vnější krása

Jak se cítíme vevnitř, tak vypadáme i navenek. Souhlasíte? Já si myslím, že je na tom kus pravdy. Pokud je člověk vyrovnaný, šťastný, nezatížený starostmi, projeví se to i na vzhledu – vypadá odpočatě, vyzařuje z něj spousta energie, tělo je zdravé, žádné kruhy pod očima, vlasy nevypadávají, nehty jsou pevné.

To jsou věci, které jsou viditelné na první pohled a vnímatelné na první pocit. Ale co když se zrovna nenacházíte v období, které je pozitivní? Co potom dělat? I to se totiž může na fyzické stránce velmi brzy podepsat.

Určitě není řešením začít vnější potíže přehlížet či maskovat. Je dobré se na potíže zaměřit a popřemýšlet, odkud mohou pramenit. Co vám poslední dobou dělá starosti? Jste ve stresu, přepracovaní, unavení nebo vás trápí něco jiného? Co byste mohli udělat pro to, abyste se cítili lépe. Co vám je příjemné? Co vás baví?

Najděte si čas na své koníčky, na věci, které vás naplňují.

Objevte znovu vášeň pro sport, malování, pečení, sbírání něčeho pro vás výjimečného. Příjemně strávené okamžiky se odrazí na vaší fyzické i psychické stránce.

Relaxujte.

Pokuste se vnést do svých životů klid a pohodu. Je dobré si kromě aktivního odpočinku dopřát i ten pasivní. Můžete meditovat, vizualizovat si své sny anebo jen tak posedět ve chvíli ticha třeba se sklenkou vína. Pokud k vám budou přicházet myšlenky, kterým se teď nechcete věnovat, nechte je volně proudit, nehodnoťte je. Nedáte-li jim pozornost, odejdou tak, jak přišly.

Čtěte dále

Jak přicházejí potíže s jídlem

Poruchy příjmu potravy dokáží být velmi mocné. Svou vytrvalostí, vychytralostí a intenzitou se dokáží vrýt pevně pod kůži a zůstat tam po dlouhý čas. Bývá obtížné, ale ne nemožné, se z této moci vymanit.

Mentální anorexie, mentální bulimie nebo záchvatovité přejídání nepřichází do života z čista jasna. Již od dětství si potíže připravují půdu. Nepříjemná poznámka k postavě, kterou člověk slyší od blízkých či cizích lidí, je vždy ránou do srdce. Hodnocení, posměšky, výtky zůstávají navždy zapsány v těle. Stávají se součástí sebevnímání a sebehodnocení člověka. Své také dokáže sehrát náročný sportovní režim, ve kterém často dochází k porovnávání fyzických výkonů a postav. Taneční svět je další oblast, která je velmi zaměřená na dokonalost, a to nejen pohybu, ale i těla.

Velkou roli sehrává výchova. Rodiče své děti vedou životem podle vlastních představ. Vychovávají je podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, podle toho, jak byli sami vychováni. Chtějí pro své děti to nelepší, představa o tom dobrém se však může silně různit. Zaměřenost na výkon, disciplínu, perfekcionismus, dokonalost jsou přísady potíží s jídlem. Rodiče jsou svým dětem největšími vzory, jejich chování a návyky děti chtě nechtě nasávají. Postoj k jídlu, k tělu, pohybu rodičů se stává postojem dětí. Pokud je například maminka věčná dietářka, i dítě se může velmi brzy začít v jídle omezovat.

Čtěte dále

Mami, děkuji!

Před nedávnem jsem se vrátila z dovolené, kde jsem vyrazila se svoji mamkou. Už dlouho jsme spolu nepodnikly takovou sólo jízdu mezi dcerou a matkou. A co myslíte, jaké to bylo? Skvělé!

Mami, děkuji za nádherně strávený čas.

Rozhodla jsem se o tom napsat článek a inspirovat tak další ženy, aby se vydaly se svými maminkami na dovolenou. Mluvím o dovolené, kde společně strávíte několik dnů a budete mít tak možnost vrátit se znovu do časů, kdy to tak bylo dennodenně, do vašeho dětství. V té době totiž bylo přirozené, že usínáte a probouzíte se pod jednou střechou, že spolu snídáte, obědváte, večeříte, trávíte volný čas, povídáte si, smějete se.

Vím, že ne každá chvíle je pozitivní, ale teď máte možnost si udělat pohádkovou dovolenou a všechno ostatní si nezabalit s sebou, teď je to totiž pouze na vás dvou, jaké si to uděláte, jak společně naplníte dovolenkový čas, aby vám oběma v tom bylo dobře.

Čtěte dále

Důvěra aneb zalévejme svou „kapradinu lásky“

Důvěra je křehká věc, pokud se jednou naruší, už nikdy nebude fungovat tak dokonale jako předtím.

Bez důvěry není dost dobře možné žít. Kdyby v našem životě chyběla, zmítali bychom se neustále ve strachu, nevěřili bychom nikomu a ničemu. Byli bychom na všechno sami. Neměli bychom se o koho opřít, komu se svěřit, protože bychom nedůvěřovali. Zkuste si takové žití představit. Jak na vás tato představa působí? Mně je z toho úzko. Raději budu na tisíckrát věřit a důvěřovat a třeba se zklamu než bych se takto uzavřela do sebe. Ano, bezesporu je bezpečnější být opatrný a svůj vnitřní svět nikomu neotvírat, ale tímto postojem se ochuzujeme o největší krásu života, a to o lásku. Bez důvěry láska neexistuje.

Odmalička se učíme věřit svým rodičům, rodiče dětem, stejně tak to zpravidla funguje i mezi sourozenci. Tyto vztahy budujeme od prvního společného kontaktu, pracujeme na nich léta a další léta budeme. Každý má pouto s rodinou jinak silné. Zážitky, ať už dobré nebo špatné, mohou pouto utužit nebo jej rozpustit.

Čtěte dále

Jak si do svého života přitáhnout toho pravého?

Jste ve fázi hledání partnera? Přejete si už nebýt sami? Mám pro vás pár tipů, jak si můžete do svého života přitáhnout toho pravého.

Prvním krokem je uzavřít svou minulost. Aby se objevil někdo nový, musíte mít po vašem boku „místo“. Takže pokud ještě nemáte oficiálně anebo vnitřně sami pro sebe dořešený rozchod, rozvod, tak šup do toho. Také vyhoďte všechny věci, které vám bývalého partnera připomínají, fotky, oblečení, hrníček, prstýnek, prostě vše. Pokud nemáte sílu věci vyhodit, darujte je někomu jinému nebo je prodejte. I váš domov je potřeba na nový vztah připravit. Energie ladění se na nového partnera musí proudit všude kolem vás, kamkoliv přijdete.

Využijte svých předchozích zkušeností s partnery a začněte budovat jasnou představu o tom, jak by měl váš nový partner vypadat. Díky minulým vztahům víte, jakého partnera nechcete. Otočte nyní svou představu, jakého partnera chcete? Dejte průchod své mysli, sněte do největších detailů. Kolik by mu mělo být let? Jak bude vypadat? Barva vlasů, očí, typ postavy. Představujte si jeho styl chůze, jeho hlas, úsměv, vůni. Chtěli byste partnera vtipného, chytrého, sportovně nadaného, bohatého, hodného? Můžete si své představy přenášet na papír, nástěnku či kdekoliv jinde. Pište si tam, kreslete, lepte obrázky. Pokaždé, když vás napadne něco dalšího, dejte to tam. Nechte se unášet vizí vašeho společného života. Budete budovat společný domov? Cestovat? Jezdit na chatu? Vychovávat vaše děti? Nejprve musíte vy sami vědět, koho hledáte, až poté je možné jej najít. Čím jasnější vaše představa bude, tím jednodušší bude nového partnera najít.

Čtěte dále

Síla v nás

Kde hledáte pomoc, když je vám těžko? Co se vám v životě osvědčilo? Kdo je vám podporou?

Zkuste si každý sám za sebe odpovědět na tyto otázky. Je velmi důležité znát své možnosti, které vám mohou být při potížích nápomocné. Své strategie řešení si můžete napsat či nakreslit na papír. Můžete si udělat mapu, která bude znázorňovat cestu pomoci.

Pokud teď sedíte nad papírem s tužkou v ruce a nenapadá vás, jak začít, nezoufejte. Představte si situaci, která pro vás nebyla jednoduchá, ale zvládli jste ji. Jak se vám ji podařilo vyřešit? Je dobré se pokusit vytěžit co nejvíce ze svých vlastních zkušeností. A na tom začít stavět.

Možná vám pomáhá, když situaci zanalyzujete ze všech stran a představíte si různé důsledky svého jednání. Také vám může pomoci si od situace „poodstoupit“ a nechat jí chvíli svůj prostor. Často nám zdánlivé nicnedělání ukáže možnosti, které nás nejprve nenapadly. Mozek totiž pracuje i v době, kdy máme pocit, že nad situací nepřemýšlíme. Stává se vám také, že si s určitou potíží lámete hlavu a řešení i přesto nepřichází? Poté starosti „pustíte“, necháte jim svůj čas a najednou vás začnou napadat způsoby, jak ze situace vybruslit. V té chvíli jsme totiž otevřeni různým cestám a nejsme předpojatí, jen tak k nám mohou přicházet nejrůznější nápady.

Zamyslete se nad tím, co jste udělali jako první, když vám něco nemilého vstoupilo do cesty. Vůbec prvním krokem bývá si obtíže přiznat. Tím, že si sami přestaneme nalhávat, že vše je dokonalé, začínáme svou situaci řešit. Víme, že se děje něco, co nás trápí. Vnímáme, že takhle dále žít nechceme. Automaticky se začneme zamýšlet nad tím, jaké máme možnosti, které by nám pomohly. Zkuste si o svých trablích promluvit s někým blízkým, komu důvěřujeme. S kým byste si promluvili? Máte zkušenost, že vám rozhovor pomáhá? Často se stává, že když věci vyslovíme nahlas, uleví se nám. A už to je velká pomoc. Najednou je těžkost venku a ztrácí tak část své moci. Předtím na nás mohla působit jako obrovská bublina, která se rozpíná. Obtíže jsou živeny naším strachem. Tím, že se je snažíme skrýt, tajíme je před ostatními a mnohdy i sami před sebou, když si je nechceme připustit, hrajeme hry a lžeme tak sobě i ostatním. To nás stojí mnoho úsilí. Někdy není jednoduché si své obtíže přiznat, svěřit se s nimi. Když odkrýváme naše tajemství, jsme zranitelní. Proto je dobré vybrat si člověka, kterému důvěřujeme. Pokud se necítíte silní na osobní rozhovor, můžete mu napsat dopis či e-mail. Každopádně si můžete být jistí, že úleva se dostaví.

 

Krása v maličkostech

Žijeme v době, kdy úspěch, kariéra, peníze a módní trendy jsou na žebříčku hodnot velmi vysoko. Internet, televize, časopisy jsou plné obrázků významných a slavných lidí, novinek na poli módy a stylu. To vše nám udává směr našeho žití. Je jen na nás, jak se k tomu postavíme.

Podle mě je, jako ve všem, důležité najít rovnováhu a kromě velkých snů si do svého života vnést i sny malé. Sny o vůni čerstvě rozkvetlých květin na louce, o procházce kolem řeky, o příjemném posezení s dobrou kávou, o objetí s člověkem, kterého máme rádi. A tyto sny realizovat. Neboť tyto sny jsou cestou ke každodennímu štěstí.

Čtěte dále

Oceňujme se

Zamyslete se nad tím, jaký život žijete, jaký z něj máte pocit? Kolik let takto trávíte svůj čas, který není nekonečný. Chcete jej dále naplňovat stejným způsobem? Pokud ano, pak je vše v pořádku. Pokud však ne, je potřeba začít dělat změny.

Tou změnou může být například oceňování se za maličkosti. Nemám tedy na mysli události, které si ocenění samy o sobě žádají, jako například maturita, státnice, povýšení v práci, výhra v nejrůznějších soutěžích a tak podobně, i když mnohdy tomu ani u těchto obrovských úspěchů tak není. Myslím oslavy na počest života, radosti, lásky, pouze toho, že jsme.

Jak oslavujete Vy? Jak se hýčkáte, co si dopřáváte? Kdy naposledy jste si udělali radost? Jak to vypadalo a za co to bylo? Vím, nemusí to být jednoduché, zvlášť pokud to neděláte přirozeně a automaticky, ale pojďme si to vyzkoušet, pojďme si zkusit vnést do našich životů odměnu, která nám bude připomínat, jak jsme se v daný okamžik cítili, co se nám povedlo, na základě čeho jsme byli šťastni.

Zalovme v paměti a zkusme vypátrat, na co bychom mohli být tento týden pyšní. Můžu začít a pro inspiraci, jak hledat ve svém životě malé úspěchy, se s Vámi podělit o ty své. Včera jsem měla s přítelem acroyogu a i přes nesčetné pády se nám nic nestalo. Udržela jsem se ve vzduchu, letěla jsem, byl to nádherný pocit. Nebo z jiného soudku – můj bývalý šéf, který se nachází v náročné situaci, mi napsal e-mail, že by rád využil mých organizačních schopností k uspořádání posezení. To si zaslouží také malou soukromou oslavu, u mě v podobě procházky, tance, skleničky vína, pětiminutovky ležení a nicnedělání, v podobě toho, že domů z práce nejdu nejkratší cestou, ale uličkami, které jsou mým očím nové anebo tak velmi známé, že mám možnost zaměřit se na detaily a najít v nich nové kouzlo, kouzlo tohoto okamžiku.

Čtěte dále